Bzukot včelína

Jak se trénují včely na konopí? Přece povelem “Fly high!” ;-)

2. 11. 2018

Dnešní dušičkový příspěvek je opravdu nevšední. Francouzský včelař Nicolas trainerbees (mohli bychom přeložit jako Mikuláš včelocvik) údajně naučil včely opylovat canabis. Takto vycvičeným včelám říká „canna-bees“ a jejich med nazývá „cannahoney“. Mnozí včelaři na síti jeho smělé tvrzení rozporují jako nesmysl; v každém případě je to však velmi zajímavá představa.

„Cannahoney“ má dle včelaře Nicolase „docela květinové” aroma s reminiscencí čerstvých bylin a barvu, která kolísá dle druhu konopí – v rozmezí od světle zelené ke světle žluté.
Na včely, které produkují „frutomed“, canabinoidy údajně neúčinkují, protože včelí nervový systém není schopen na jejich účinky reagovat.
Co je však podstatné – jak správně podotkl MC Tykeff – mnohé staré, neškodné písně teď dostávají zcela nový, veskrze psychedelický význam. Namátkou třeba:

„Ty můj kvítku medový
to se nikdo nedoví“

...

...budu svojí písní tklivou,
lákat včelu meduchtivou...
Ten med, který z tvého jména vysaje,
na medařské soutěži to vyhraje.
Dej mi předem pusu vzhledem
k tomu, že se stane medem...


...

„Ručku svou podej mi, ještě mě obejmi, už víc Tě v náruč svou, nebudu brát,
ještě dnes naposled, slaďounké jako med ústa Tvá zulíbám, na tisíckrát.“

...

A půjdeme-li v této představě ještě dál, dost možná bychom se mohli dopátrat toho, že známý opus bratří Mrštíků došel postupem času barbarsky morbidní dezinterpretace.
Dle Mikuláše včelocvika totiž původně Maryša dala Vávrovi do kafe med, čímž se z oblasti syrového sociálního hororu dostáváme do elektrizující atmosféry partnerského souladu, láskyplné tolerance a kosmické harmonie.
A tam zůstaňme. ;-)

Canna-bees

zdroj: fb stránka Avantgardens (opětovné díky MC na upozornění)



Uležel já včelí med

5. 10. 2018

Pouhých pět
světelných
dlouhých let
to není med
na to vem jed…" 
________________
Zdeněk Rytíř


Tak si nejprve shrňme co všechno se stalo před 5 lety:
● Barack Obama se stal podruhé prezidentem Spojených států
● Apple představil telefon iPhone 5S s odemykáním otiskem prstu
● v globálních kinech válcovaly publikum filmy „Iron Man 3“ a „Já padouch 2“
● princ William a vévodkyně Kate přivítali na svět svého prvního potomka, prince Jiřího
● jeden z nejznámějších živoucích produktů plastické chirurgie, jménem Kim Kardashian, porodil dítě jménem Severozápad
● Miloš Zeman i toho roku mnohokrát vyprávěl svůj oblíbený vtip o tom, jak Klaus, Zeman a Claudia Schiffer přijdou do pekla a jak je satanáš děsivě rafinovaně potrestá.

A přesně v takhle nastaveném světě měli Ďäblovi včelaři v den, kdy se narodili např. Tekumseh, Václav Havel, Steve Jobs, či Kate Winslet, své první vystoupení v Křenovicích. ;-) 

Dnes je to přesně 5 let, co jsme poprvé přes síťku kukly spatřili tu bájnou, ultrafialovou tmu ramp. A tento článek je o to radostnější, že včera se stal malý zázrak. V počítači naší fotografky Zu jsme našli dokumentární obrazové materiály, které jsme považovali za nadobro ztracené. Níže se spolu s námi tedy můžete pobavit atmosférou a provedením tehdejšího vystoupení (například Zbjöh tehdy po cimrmanovsku experimentálně naživo zjistil, že v bílých rukavičkách opravdu iPod ovládat nelze). Obejděme těch roků pět a vstupme znovu do onoho sálu v onom čase. A vězme toto: ze záznamu může snadno nejen nečtenář Ladislava Klímy, ale i nečtenář Nosovova "Neználka ve Slunečním městě" získat představu o tom, kdože byli ti „větroplaši“ a co je to „větrofonická hudba“ ;-) Fotografie události a dvě další videa jsou k vidění v prvním zápisu tohoto bzučivého blogu.

A co závěrem k tomuto malému jubileu? Přejeme sobě i našim věrným posluchačům, ať to ještě dlouho vrže a skřípe. ;-)

(beze slov)

Živě v Kvítkovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Obešel já Pelhřimov

Živě v Kvítkovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Med a pyl

1. 10. 2018

A jaký dárek k narozeninám jste dostali vy? ;-)

Včely letěly krásně / Die Bienen flogen schön

30. 9. 2018

Včely jako atribut pokoje a míru v krajině a jako připomínka doby soužití a porozumění. Doby, která je dnes ztracená a z níž jsme se ještě ani po mnoha desetiletích nevzpamatovali. Svůj podíl na zničení národnostní vzájemnosti stále ještě nedokážeme reflektovat, natož se s ním smířit a vyrovnat.

www.vcelyletelykrasne.cz

Film je možné shlédnout na webu ČT.

Včelařům se včela ve hru vplétá

15. 7. 2018

Spojení Dobšice a Jeřábův statek začíná již být samo o sobě legendou. A když se 14. 7. navíc těsně před nástupem včelařů objevila na pódiu u kabelů včela (kterou jsme vzápětí šetrně přenesli mimo pódium, aby mohla v úlu později podat ostatním zprávu), bylo nad slunce jasnější, že 12. včelařský koncert nebude tuctový.
Dobrý zvuk přináší dobrou náladu a tohle byl již třetí koncert v řadě, kde zvukař byl hoden toho jména. Břegg navíc od minule umně a citlivě upgradoval medovinové želé, takže na tácku po něm záhy zbyly jen stínové doklady jeho předešlé existence.

A my se mohli vydat do mlhy na zpáteční cestu s hřejivým pocitem dobře odvedeného díla.

Narozeniny ve verších šumavských bardů aneb Když namísto múzy líbá můra

25. 6. 2018

Hned druhý den po Kamenné žábě (a přesně týden po Ostopovicích) – 22. 6., jsme se vydali na své 11. veřejné vystoupení do vísky Dvorec mezi Dubem u Prachatic a Strunkovicemi nad Blanicí. Kombinovaná narozeninová oslava ve statku, u jehož majitele se výtvarné nadání snoubí s tvůrčím psaním, byla velmi vydařená a to i díky dokonalému zvuku, o nějž se postaral Brody, dramaturg dnes již bohužel neexistujícího centra pošumavské kultury v Náhořanech u Čkyně. Ten večer jsme si opravdu užili!

Externí foto © Ivana Řandová (3–10); Karel Matějka (11–17) a Josef Maria Pecka (18–21).

Včelaření pár centimetrů od konce světa

24. 6. 2018

Naše 10. vystoupení bylo 21. 6. na místě, kde se realita protíná s fatalitou. Kulturní prostor Pod kamennou žábou má jméno podle kamenného artefaktu pod okapem budějovického kostela Obětování Panny Marie v objektu dominikánského konventu. Přičemž lokálně známou pověst, spojenou s koncem světa, který nastane až kamenná žába dosáhne střechy, jistě není třeba podrobněji rozvádět.

A počasí nám poprvé nepřálo. Dva živly (jmenovitě vítr a voda, aby si nemyslely, že jsme se jich zalekli) útočily na narychlo zakapotovanou scénu všemi skulinami a významně se podílely na redukovaném počtu návštěvníků. Tedy alespoň my si tím vysvětlujeme to, co by se eufemicky dalo nazvat nepříliš hojnou účastí ;-)

Externí foto © Pavel Sam Chrastil (4).

Hitlerova dálnice? Jawohl, Krákor, Ostopovice.

20. 6. 2018

Sice vás patrně začínáme trochu zahlcovat fotografiemi, ale 9. veřejné vystoupení na 20. ročníku potulného festivalu Krákor je vizuálně velmi fotogenické. Blok nedostavěné, extrateritoriální dálnice Vídeň–Wroclav, jejíž stavba byla dokonce zahrnuta již v textu Mnichovského diktátu, je totiž místo, které stojí za to vidět. Zvláště v době, kdy je zde i co slyšet. Z napůl odtěženého Urbanova kopce, jenž se tyčí nad dějištěm festivalu a přišel o svou hmotu právě kvůli nedokončené výstavbě dálničního mostu, je totiž rozhled doslova jako Brno a ten den se zde po stovkách rojili běloskvrnáči pampeliškoví. Ale pokud je někde potkáte tak pozor, neolizovat – jsou jedovatí!

U tunelové scény jsme si časně odpoledne vyložili věci a jak můžete vidět níže, z vyvěšených včelařských obleků neplánovaně vznikla podoba rytíře smutné postavy i s Rosinantou. V tunelu pak došlo k zajímavému akustickému jevu – oč zvukaři ubrali na dynamice bicích a podkladů, o to více podpořil na mikrofonech vokály vítr a tak se hned několik z našich skladeb v to odpoledne proměnilo v solidní vokální spirituály (pro nevěřící Tomáše máme k dispozici záznam ;-).

V podvečer nás na malé scéně ve stanu ještě stačilo uhranout houkání českobudějovické kapely Sýček a po půlnoci se bludný kořen kdesi mezi Třebíčí a Novou Říší postaral o to, že jsme zpět do včelína dorazili až téměř před úsvitem. Ale stálo to za to.

Externí foto © Milan Kudláček (9–12).

Androši, androši, androši, oho!
P.S.: želé jedlé máme!

22. 4. 2018

Sobota, 21. 4., osvědčená budějovicka MC Fabrika a naše 8. veřejné vystoupení, tentokrát jako první v linii 1. Fabrika androš festu. A aby těch premiér nebylo málo, přichystali jsme si pro posluchače rezonanční cukrátko. Je vyrobeno z medoviny a rezonuje poté, co je vstřebáno žaludečními šťávami. Někteří se sice zprvu zdráhali, ale jen co ochutnali, ostych je ihned přešel.

Včelařský bionýr aneb Tvorba syntetické hudby s pomocí vlastních včelstev

24. 1. 2018

Bioni Samp transformuje včelí chování a zvuky do elektronické hudby, s úmyslem napomoci přitáhnout pozornost k ekologickým problémům, které včely ohrožují.

S retro syntezátory si dnes hraje kdekdo, ale včelař Bioni Samp není typický oscilátorový hračička. Nahrává a analyzuje frekvence svých včel, třeba utišující “písně”, které včelí královna cvrliká v úlu a používá je ve svých skladbách. Vytvořil si rámový “skener” úlu ke snímání elektromagnetického smogu a ponořil elektrody do sklenice svého vlastního medu, aby zachytil jeho plný, viskózní svuk.
Hudba Bioniho Sampa (vyslovuje se BEE-own-ee) je abstraktní, s nesourodými zvuky a šumem, ne nepodobná Throbbing Gristle či Nurse With Wound, avšak často rytmická a také taneční, něco jako kdyby se dal Aphex Twin na vychytávání much. Samp, jehož pravé jméno je utajeno, žije v severním Londýně a představuje jakéhosi městského včelího šamana. Dnes padesátiletý umělec je náruživým včelařem již od svých sedmi let a vystupuje v uniformním včelařském obleku.

Samp doufá, že svou hudbou přitáhne pozornost k problému syndromu zhroucení včelstev (colony collapse disorder), nákaze, která vybíjí milióny včelích úlů po celém světě. Každoročně na tuto kombinaci varroázy, klimatické změny a používání pesticidů jako jsou neonikotinoidy, umírají miliardy včel. I když se toto delikátní téma snaží uvádět v širší známost, není ekologickým moralistou.
“Kdybych chodil s plackou Greenpeace a začal vyřvávat o odlesňování planety, lidi by to rychle otrávilo” říká Samp ve videochatu. “Takže jsem přišel s nápadem prezentovat něco, co si nese podprahovou ekologickou zprávu, ovšem předkládanou tak, že to zaujme i geeky a lidi, které zajímá elektronická hudba a počítače.”
Se svými uměleckými a zvukovými instalacemi již procestoval svět. Vystupoval na festivalech, šetrných k životnímu prostředí a uměleckých galeriích na Slovensku, v Polsku, Kanadě, Rakousku a jinde.
“V Británii je včelaření něco jako záliba džentlmenů — nikdo ho nebere tak vážně jako ve střední Evropě,” říká Samp. “Takže třeba v Česku se mnou dělali rozhovor v celostátním médiu a berou mě tam jako důležitého umělce. Jeden člověk, kterého jsem tam potkal mi řekl, že mě zná dokonce i jeho otec, kterému je 80 let.”

Sampova udělátka jsou částečně funkční, částečně symbolická. Například jedno z jeho zařízení má tři oscilátory, které reprezentují hierarchii úlu: jeden pro dělnice, jeden pro trubce a jeden pro královnu. Dalšími z jeho poněkud bizarních, původních nástrojů, jsou například elektronický kuřáček, beeverb, BFX a binaurální včelí rámeček.
Kromě svých původních výtvorů zapojil Samp do vlastních kompozic rovněž numerologii, s pomocí podrobných údajů ze svých včelařských diářů tvoří vstup pro digitální syntezátorové programy jako třeba Max/MSP.
“Lze třeba položit arch milimetrového papíru na dolní vnitřní dno úlu a pak sledovat, kolik varroázových roztočů propadne skrz síto na papír,” vysvětluje Samp. “Zvuky lze tvořit i numericky – používám čísla jako třeba před kolika dny nakladla královna první vajíčka nebo odkdy se v úle objevili trubci. Zadám tato čísla jako vstup a hudba vzniká podle nich.”
Ale opravdový průlom přišel, když Samp objevil, že med lze použít jako rezistor, který omezuje tok elektronů v obvodu, čímž vznikl jeho úlový syntezátor se zvukem jak z jiného světa. Poprvé jej vyzkoušel na propolisu, což je pryskyřice, kterou včely používají ve svých úlech jako lepidlo, ale ten nezněl tak dobře. “Líbila se mi ta myšlenka organického prvku v jinak elektronickém řetězci” říká Samp.

Jako mnoho včelařů, i Samp promlouvá ke svým hmyzím svěřenkyním; v jejich uklidňujícím bzukotu dokonce sám medituje. A navíc má jemně bzučivý britský akcent, který má potenciál u leckoho vyvolat ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response = Autonomní senzorická meridiánová reakce) — u mě tedy rozhodně ano. Samp říká, že každé včelstvo má svou vlastní osobnost, jako třeba pes — jeho včely mohou být náladové když prší a nesnesou kromě něj nikoho jiného.
“Víte, je to úlet, ale včely mají čich jako myslivecký barvíř a znají můj pach,” říká Samp. “Přijde-li někdo jiný a je z něj cítit voda po holení nebo parfém, popadne včely amok a snaží se ho/jí štípnout. Další věc co jim vadí, jsou mobily – když mi zvoní mobil, snaží se mě štípnout do kapsy, kde vyzvání. Frekvence z mobilních telefonů fakt nesnáší.”

O Sampovi vznikl i minidokument ze série BBC 360° – “The Resistane of Honey – Odpor medu”, který byl nominovaný na Nejlepší zážitek z VR sound designu na filmovém festivalu Raindance. Ten film je vlastně takový den ze života včelaře, kde Samp představuje své studio a včelín se třemi včelstvy, který spolunavrhl a postavil.
Na jednom filmovém festivalu dokument odmítli promítnout, což Samp dává do souvislosti se společnostmi, vyrábějícími pesticidy, které festival sponzorovaly. Nechtěl jmenovat ani ten festival, ani ty firmy, ale o pár měsíců později byl jeho film na jiném festivalu opět vyřazen. Po nějaké době zjistil, že onen festival sponzorovaly stejné společnosti na výrobu pesticidů.
“Nechtěli, aby se lidé dozvěděli něco o mně a o mých postojích – jsem proti pesticidům; jsem proti geneticky modifikovaným plodinám… je to taková forma cenzury,” říká Samp. “Když jsem před mnoha a mnoha lety začal včelařit, vůbec mě nenapadlo, že z toho jednou bude téměř politická záležitost.”

Samp se však snaží příliš se tím nezabývat a tvrdí, že ublížené stěžování si na takové poměry by “jim” poskytlo vítězství. Kromě přípravy na další koncertní šňůru má Samp již z 90% hotové nové album, dostal nabídku na vydání “diáře alternativního včelaře” a pracuje na návrhu rotační hexagonální sochy, která emituje magnetické pole, jež vytváří zvuk.
“Pokud by se člověk příliš utápěl v sebelítosti, přestane tvořit a bude přesně tam, kde ho chtějí mít,” říká Samp. “Nejlepší způsob jak na to reagovat, je přijít s něčím novým.”

Sampovu hudbu si můžete poslechnout na Soundcloudu nebo Bandcampu.
___________________________________________________
Článek vyšel 17. 1. 2018 na Motherboard.vice.com (díky za tip, MC!)
Autor: Troy Farah
Foto: Rei Watanabe
Překlad: Zbjöh

Co zvířátek jenom tu je... a co je tu dobrých lidí... Brno.

14. 1. 2018

Pátek, 12. 1., divadelní klub Paradox, nedlouho před naším celkově 7. vystoupením, tentokrát v rámci narozeninové přehlídky PIJATICUM MUSICUM. Pan zvukař, neznaje podstatu rezonanční lidové hudby, se sice chvíli obával, zda mu třeba nepřipálíme mikrofon jiskrami z rozbrusky, ovšem po koncertě přišel oznámit, že jak intenzita zvuku, tak zejména obsah a forma jsou pro něho milým překvapením. Děkujeme tímto pořadatelům, všem, kteří přišli a zejména těm, kteří nás na naší premiéře v moravské metropoli podpořili. Prostor, zvuk, publikum i ostatní kapely byly skvělé. Jmenovat se jinak, skoro bychom bývali měli chuť napsat, že to bylo boží… ;-)

Včelařský kalendář 2018

2. 1. 2018

Grafické studio Harpuna pro nás připravilo obrazový kalendář, s podtitulem „včelařův rok v písních a obrazech“. Éterické fotografie našich včelařských maličkostí objektivem Zu Běhounové, jsou doplněny úryvky textů našich slovutných písní (za všechny zmiňme znepokojivé bi-samohláskové haiku z písně Oslí den na červnovém listě), takže by se majiteli kalendáře rozhodně nemělo stát, že by přišel na koncert nepřipraven. ;-)

Formát 44 (v) x 31 (š) cm, černá kovová kroužková vazba, 12 listů + obálka.
Zájemci mohou objednávat e-mailem.

Nuže, bzučenci – vzhůru do nového roku!

Ďäblovi včelaři na 6. přehlídce málotónické tvorby

2. 12. 2017 

Měli jsme tu čest být jedním z prvků znovuoživené Přehlídky málotónické tvorby, jež zazněla 2. 12. 2017 v budějovickém MC Fabrika. Zároveň to bylo naše 6. veřejné vystoupení.
Z přehlídky se kvůli nečekaně nízké účasti stala v podstatě esoterická událost pro nemnohé zasvěcené. Aby to těm, co měli chuť přijít, ale nemohli, nebylo líto, část výstupů z přehlídky je možno zhlédnout níže.

zvuk / světlo / čas 

_hráč na manželčiny nervy / bohužel bez nástroje, zato však vždy připraven použít ty vaše...
_lovec zvuků zvonů / spoluautor Hlasů jihočeských zvonů jak ho neznáte
_rušitelé tmy / imbecilní realismus nového milénia? Videoart nesmělého abstraktního konkretismu
_ďáblovi včelaři / rezonanční lidová hudba období pozdní diletance

Trailer

Trailer 6. přehlídky málotónické tvorby 

zvuk :: Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Hráč na manželčiny nervy

Hráč na manželčiny nervy :: Slyšíte to ticho! aneb Znovunavštívení Pavla Dvořáka

video & hlas © Kubjes, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy I

Rušitelé tmy I :: Kam kráčíš světče

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy II

Rušitelé tmy II :: HraNaŘ(ev)

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy III

Rušitelé tmy III :: Barbárie

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Ďäblovi včelaři v Jindřichově Hradci

28. 10. 2017

Včerejší atmosféra před naším 5. vystoupením v jindřichohradeckém klubu Lucky Pery. Nástrojové etikety dílny FOÜSTWERK září novotou.

S bzukotem na prsou

20. 9. 2017

Jasně, nejlepší tričko je bez nápisu, ale mezi námi – teprve v tričku s logem Ďäblových včelařů má člověk naději ochutnat opravdové strdí. ;-)

10. 8. 2017

Máme nové logo ze studia Harpuna a dělá nám radost!

Ďäblovi včelaři v Dobšicích

16. 7. 2017

Naše 4. vystoupení v Jeřábově dobšické stodole. Jak je patrné ze snímku č. 3, Jeřábův statek skrývá poklad nevyčíslitelné hodnoty – patrně poslední neotevřené Šumavské bylinné víno na světě, navíc ještě v původní litrové lahvi s plastovým uzávěrem z vimperské Jednoty.

Ďäblovi včelaři mezi Slepicí a Kohoutem

29. 5. 2017

Pár momentek z místa našeho 3. vystoupení – na dvoře staré buquoyské myslivny ve Slepičích horách. Náš vzácný přítel MC Tykeff (kapelník skupiny Rudovous) nám zde nadělil tak krásný zvuk, že slzíme dojetím ještě dnes. A to raději pomlčím o tom, že ke zvuku přidal i světlo, aby se tento zápis nestal třasoviskem šťavnatých emocí.

Zde je Fabrika, zde jsem včelařem!
DV se po dlouhých letech malátné zatuchlosti opět volně proletěli nad elektrizujícím pódiem

22. 1. 2017

Sice to trvalo tři a půl roku, ale 2. veřejné vystoupení se prolomilo ze světa fantazie do každodenní všedi (to není překlep ;-). A tentokrát nejen se zvukem, ale i s obrazem. Hlavní role ve včelařské filmové epopeji se mlčky a bez odmlouvání ujal slavný Vjačeslav Tichonov (ano, ten, kterého většina českých diváků zná ze sovětského propagandistického seriálu 17 zastavení jara) a pranic mu nevadilo, že jeho hereckým partnerem je kreslené štěňátko či závadová mládež z Majora Zemana a že variace na traktoristickou scénu z Neználka ve Slunečním městě měla původně úplně jinou konotaci. A tak se premiérově ozval z reproduktorů charakteristický bzukot a dva amatérští včelaři na plátně mohli svým enigmatickým máváním začít zvát diváky do sálu – první představení pod hlavičkou Ďäblovi včelaři začalo.

Externí foto © Libor Fousek (7–12).

Budliky, budliky! Koncertní medíky jsou tu!

20. 1. 2017

Tak. Máme nazkoušeno a v předvečer našeho 2. vystoupení (na který vyšla anonce v Uších a větru) hlásíme, že dárkové medíky na zítřejší akci jsou obrandovány, polepeny a připraveny.
Konec hlášení.

Není zkušebna jako skučebna

28. 11. 2016 

Ano, počítáte dobře. Trvalo to ještě neuvěřitelné dva další roky, než se rozčilený roj nápadů a chuti hrát měl konečně kde usadit. Ovšem Foüst mezitím nelenil a kul železo dokud je žhavé. Vyrobil skvělé nástroje a neodolatelná chuť pokračovat v tvorbě se dostavila vpodstatě okamžitě poté, co jsme si je, vyložené z auta na ztemnělý dvorek, ihned vyzkoušeli.

A pak nás naše budoucí fotografka upozornila na sklep, který nám celé ty roky hledání nečinně dřímal pod nohama. Zbjöhův nejmladší syn jí mimoděk dal jméno – skučebna – a to jí i zůstalo. Po debatě s naším panem domácím jsme mohly v klidu prohlásit, že včelín byl nalezen. Ovšem otázka je, zda by tomu tak bylo i poté, co by se mu naše produkce dostala k uchu… ;-)

Takže zkoušíme a chystáme se po letech zase na koncert!!!
Bzzz!

Uletěly nám včely aneb Včelaři bez včelína)

7. 11. 2014 

Měli jsme kapelu, ovšem chybělá nám základní věc, bez které se žádné těleso, které to myslí s hraním vážně, neobejde – zkušebna. Měli jsme pár tipů a jeden jsme jeli obhlédnout. Místo vypadalo slibně a inspirativně (v podzemí se nacházely laguny motorového oleje…), ale k trvale udržitelnému rozvoji hraní a zkoušení to po rychlé rozvaze nebylo.

Nicméně nevzdávali jsme se. Naděje se zatím rozhodně zemřít nechystala.

Zní to jako Rozladěný Neurocabaret a podle iniciátora
tomu říkáme 
Voulez Fous [vú:lé:fú]. Chcete nás?

5. 10. 2013

To byl úplný začátek. Telefonický nástin jednorázového vystoupení na chystané kulaté oslavě s dostatečným, několikaměsíčním předstihem. Pak dlouho nic. Pak několik spěšně nahozených zvukových skic na poslední chvíli, 3 zkoušky (první z nich téměř týden před koncertem) a jede se naostro = 1. veřejné vystoupení. Kvůli chybě disku jsme tehdy přišli o videozáznam (na němž byla převážně tma) a pár dokumentárních fotografií.

Kdo by byl tehdy řekl, že to bude mít nějaké další pokračování...

_______
Editováno 4. 10. 2018: Dnes, v předvečer 5. výročí této akce se stal opravdový zázrak – v počítači naší fotografky se našly ztracené fotografie i videozáznam! Máte tedy nyní unikátní příležitost podívat se na tyto pohnuté materiály, které nám samotným byly po tolik let odepřeny. Další dvě videa z té akce jsou v příspěvku k 5letému výročí tohoto památného vystoupení. Ovšem jak všichni víme, oddalované emoce jsou ty nejsilnější, a je již druhořadé, zda se jedná o radost či zklamání ;-) Na poslední z fotografií hraje Lišák, který byl tehdy mimochodem vynikající!

Externí foto © Zu Běhounová (1–12).

Divnej den

Živě v Kvítkovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Jsme to my

Živě v Kvítkovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

© Ďäblovi včelaři 2017–18
web design Harpuna.com