Bzukot včelína

Přestupte na rezonanční víru a budete zřaseni!

2002-23 Praha, Kaštan

2. 3. 2020 

Poslyšte příběh o Paprscích, které dovedly bludné včelaře řepešínským chodníčkem až ke Kaštanu.
Jak jsme se zmiňovali při hodnocení včelařského vystoupení na festivalu Šumavský slunovrat, seznámili jsme se se stále oslnivými Paprsky inženýra Garina a z letmého kontaktu vzešlo společné vystoupení (naše 23.), které připadlo na neuchopitelný večer přestupného dne.

Někdejší zahradní restaurace U Kaštanu bývala oblíbená destinace výletníkům i různým spolkům a organizacím a v roce 1878 zde vznikla i jedna velmi známá strana (u níž budeme s nezanedbatelnou pravděpodobností v příštím roce po 143 letech existence svědky jejího zániku. Ale to sem nepatří). Včelaři se na účinkování pod věkovitou střechou scény Unijazzu odpovědně připravili a po smíšených zkušenostech se svými nástrojovými mikrofony si na radu svého technoguru MC pořídili mikrofonky kontaktní, což se ukazalo jako skvělá volba. A nejen to – tou nejdůležitější oporou v jejich pódiovém včelaření se jim stal samotný MC za mixážním pultem (což se projevilo krásným a zřetelným zvukem i těch nástrojových partií, které pro obecenstvo obvykle doposud zůstávaly němé. Rovněž obří plátno mělo svou váhu, byť by si promítačka zasloužila posunout trochu nahoru. Ale to je jen takový detail.

Včelaři tentokrát nemysleli jen na rezonanci fyzikální, ale i chemickou a potřetí připravili své legendární, fortifikované medovinové želé z velmi kvalitních surovin. Co však čert nechtěl (nebo naopak chtěl…?), při přípravě nebylo vzato v úvahu zvětšení objemu fortifikačním činidlem (voňavá, ležením jantarově zbarvená vínovice z barikového sudu). Tím pádem konzistence želé, překřtěného všetečnou dětskou pusinkou na „včelařská ňamka”, byla tentokrát dosti ochablá a ač chuťově v pořádku, před pozřením nelahodila oku ani mysli. Břegg si po návratu z Prahy z její části milosrdně udělal falešný dýňový kompot. To, co zůstalo ze slušnosti nevyřčeno, je nyní třeba jasně a jednoznačně formulovat – příště se Zbjöh bude muset setsakramentsky polepšit!

Ovšem ani to ještě nebylo vše – včelaře v jejich přestupné rezonanci podpořily Jana a Petra, dvě pilné, půvabné včelky! S tykadly, pruhovanými černožlutými nátepníčky a sukénkami. Včelí pastva byla úplná. Škoda jen, že jsme stativ s telefonem a naším věrným druhem, mikrofonem Shure MV88+, postavili na desku klavíru. Při každém silnějším úderu či zachvění se zachvěl i stativ a videozáznam by se tím pádem dal použít jako účinná fyziologická příprava na pořádný trip nebo přinejhorším alespoň na epileptický záchvat. Tak tedy níže alespoň pár screenshotů z nerozfázovaných momentů záznamu, pro vzdálené přiblížení náznaku atmosféry, která v klubu vládla (foto 5–14).

Alexej Nikolajevič Tolstoj nechal svou literární postavu vynalézt paprsky smrti. My však víme, že Paprsky inženýra Garina jsou vlnění, které přenáší radost, vzájemnost a netuctovou rezonanci. O přestupném dnu výše řečené platí čtyřnásob!

2002_kastan1
2002_kastan2
2002_kastan3
2002_kastan4
2002_kastan5
2002_kastan6
2002_kastan7
2002_kastan8
2002_kastan9
2002_kastan10
2002_kastan11
2002_kastan12
2002_kastan13
2002_kastan14
2002_kastan15
2002_kastan16

Včelařská ňamka potřetí

29. 2. 2020 

Včelařské želé, o němž jsme poprvé referovali v souvislosti s Androš-festem ve Fabrice, znovu oživlo v přestupný den roku. Stalo se tak během vysílání BzzzTV, , sesterské stanice Axxon N, jíž je možné na okamžik naladit jen a pouze v poledne takového dne. Vysílání může zachytit jen osoba, která si potře spánky dosud zcela nezatuhlým včelařským želé a přiloží si ke každému spánku cca metrový drát, v místě doteku zbavený izolace. My jsme tuto technologicko-mystickou proceduru podstoupili, naladili příjem a tohle se nám podařilo dešifrovat:
.

…Praga caput regni… …Kaštan… …Paprsky…
…včelmež!… …communio…
…agar… …ag…r…

.

2002_namka1
2002_namka2
2002_namka3
2002_namka4
2002_namka5
2002_namka6
2002_namka7
2002_namka8

Včelařská skučebna – dobré a špatné zprávy

28. 2. 2020 

Ve víru letních události, podzimního zapomnění a zimního spánku jsme úplně zapomněli informovat o novinkách, které se týkají srdce našeho rezonančního včelína – totiž naší skučebny. Pozornější čtenáři si jistě pamatují naše nadšení před čtyřmi roky, když jsme po letech hledání konečně tu svou skučebnu našli. Ač nebyla nijak velká, prožili jsme tam mnohé.

Ovšem včelař míní a pan domácí mění – v srpnu 2019 se v domě se objevila plynová kotelna a jako z udělání si vybrala naší útulnou, nízkofrekvenční místnůstku. Byla nám sice přidělena mnohem větší a akusticky též mnohem lepší sklepní místnost (viz obr. 1–4), ovšem s tím, že jde o provizorium, protože chystané stavební úpravy budou ve sklepě později pokračovat. Sklepní včelnici jsme si vysmýčili a během podzimního včelařského útlumu jsme pozapomněli na letní ortel. A pak to šlo ráz na ráz.

Nejprve přišel útok shůry. Kominík, který vymetal komíny, nechal ve sklepě všechna komínová vrátka otevřená a saze byly po celém domě. Nás tím pádem čekala další uklícecí šichta a odmourování nástrojů, podlahy a zejména zapůjčených figurín, které jsme ve sklepě měli pro naše příští vizuální potřeby (viz obr. 5–8). Sice je fakt, že v rámci totálního úklidu jsme objevili i nový, mocný hudební nástroj, ale to až někdy příště.

Nu a v únoru přišla další destruktivní vlna a s ní spojená výměna všech sklepních oken a zejména oklepávání omítek. Ve skučebně se v důsledku těchto prací den před vystoupením v Praze materializoval minerální obraz „Návěje pompejské” (viz obr. 9–12). Fyzický kontakt s našimi nástroji se v posledních týdnech dá charakterizovat slovy černé řemeslo. Nástrojový park jsme museli evakuovat do nouzového útulku a budoucnost našeho zkoušení zde je nyní značně nejistá… :-/

2002_skucebna1
2002_skucebna2
2002_skucebna3
2002_skucebna4
2002_skucebna5
2002_skucebna6
2002_skucebna7
2002_skucebna8
2002_skucebna9
2002_skucebna10
2002_skucebna11
2002_skucebna12

Prsteny připravit, cestovní pláště zapnout, směr stodola Arabela

2002-22 Veselí nad Lužnicí

16. 2. 2020 

Podvečer 22. vystoupení našeho souboru jemného chvění a tklivých zpěvů začal tak, že jsme neochutnali masopustní třináctku, protože právě došla. Ale tím se příděl špatných zpráv pro tento večer vyčerpal. V sále jsme se radostně pozdravili s Brodym, který dobře rozumí nejen svému zvukařskému řemeslu, ale i jemnému předivu včelařské problematiky (bodejť by ne, když bydlí pár kilometrů od legendárního Krušlovského včelína).

Po časové i společenské stránce byl tento večer o třech kapelách velmi příjemný a pohodový. Za zmínku rozhodně stojí, že na místě byl i legendární Ticho de Vrahe, řečený „Sajrajt”, frontman Alkohol Bandu. Pro vás mladší uvádíme, že šlo o těleso, jehož živelná vystoupení v raných 90. letech hraničily s otevíráním Pandořiny schránky. Sajrajt se však velkoryse zdržel jakýchkoli expresivních projevů své někdejší nespoutané, divoké živočišnosti, což však s úlevou mohli doopravdy ocenit jen ti z nás, kteří věděli…

Z naší strany zde mimo jiné zazněla opatrná premiéra dvou nových kousků (Tam tam a Včelnice) a po letech i repríza naší úplně nejstarší skladby (Vrže) v řízné kutně. Poměrně velká změna playlistu s sebou kromě našeho očekávání přinesla i zklamání – minimálně u pořadatelů, kteří marně čekali na své oblíbené Babiččiny mimikry. A navíc, ve vzduchu bylo znát, že publikum toho večera celkově žádalo spíše rock ’n’ roll. A toho se mu hned po našem vystoupení dostalo vrchovatou měrou jak od již takřka profesionálně znějících The Rozladěn, tak zejména od Psychedelické Barborky, jejíž forma díky správné vzájemné chemii, podpořené masivním pravidelným zkoušením, vylétla raketově vzhůru a posluchačům přinesla po zásluze své euforické plody. Došlo i na reinkarnaci legendárního fláku Vrozené Vady a rozcházející se publikum odcházelo domů radostně, s úsměvem na rtech. Prostě Veselí.

A tak to má beat!

Externí foto © Bohumír Langmaier (8–19; fotogalerie akce zde) a Milan Kudláček (7).

2002_veseli1
2002_veseli2
2002_veseli3
2002_veseli4
2002_veseli5
2002_veseli6
2002_veseli7
2002_veseli8
2002_veseli9
2002_veseli10
2002_veseli11
2002_veseli12
2002_veseli13
2002_veseli14
2002_veseli15
2002_veseli16
2002_veseli17
2002_veseli18
2002_veseli19
2002_veseli20

Na břehu Blanice, bzučí převelice…

21908-21 Řepešín

26. 8. 2019

Dávný známý Jáchym Kaplan (jeden z šumavských samotářů, z nichž bestseller Aleše Palána „Raději zešílet v divočině” udělal notoricky známé celebrity, čímž jim zároveň dost zkomplikoval jejich samotu), nám svým laskavým pozváním na svůj řepešínský výměnek umožnil odehrát 21. vystoupení. Ano, počítáte správně, voko bere! Jelikož jsme předchozí páteční večer vystupovali v Nových Hradech, nebylo nám dáno shlédnout šumavský blok, daný kořeny, přitažlivostí či tematikou (Zbjöh se totiž kdysi vcelku přesně charakterizoval jako šumavský zabedněnec a tenhle epitaf už mu nikdo neodpáře), ale člověk nemůže být všude. Časoprostor je (pochopitelně jen prozatím…;-) i naším pánem.

Dobrá zpráva na začátku nikdy neuškodí – po letech dorazili přátelé Sichi, Pechy a Trachta, čímž se všichni duchovní otcové bájného nakladatelství Velarium ocitli zase na chvíli na jednom místě, ovšem ti zde neměli dlouhého stání a tak zase ještě během odpoledne odjeli, daleko před plánovaným začátkem vystoupení, jež se během večera přesunulo až na úplný konec programu. A jak je při takových domácích, minifestivalových akcích zvykem, některé maminky se v přestávkách mezi včelařskými dumkami znepokojeně dotazovaly svých bdících ratolestí, zda se jim to fakt stále ještě líbí a zda se opravdu ani po tom děsivém videu, co právě zhlédly, nebojí. A ratolesti též v duchu tradice odpovídaly „ano” a „ne” nebo „jenom trošku”. Když už to vypadalo, že tato improvizovaná posluchačská diskuze zcela opanuje scénu, chopili jsme se zase nástrojů a přepnuli ze social reality TV zpět na kanál rezonanční lidové hudby. Ještě jednou jsme pak na moment program přerušili a rádi tlumočili výzvu rodičům ze stanu u lesa, ať se hned dostaví ke své probuzené a plačící drobotině. A to už tu byl konec včelařské produkce a po delší době nám bylo dáno veřejně provětrat stále platné sdělení z autorské dílny našeho rudovousovského přítele Bonza-Čížka – „na hradě o tchoři nikdo nehovoří…”.

Nejvíce s naší strunou zarezonovaly Paprsky inženýra Garina (tentokrát v podobě nefalšovaného industriálního big bandu o deseti členech) a co z toho povstalo, se dozvíte v novějších příspěvcích. Na úplný závěr ještě naše promítaci technika posloužila mistru světa v sekání kosou v promítnutí krátkého dokumentu ze sekáčského mistrovství světa ve Švýcarsku.

Další vydařená akce zvukem i atmosférou. Díky za ni!

1908_repesin1
1908_repesin2
1908_repesin3
1908_repesin4
1908_repesin5
1908_repesin6
1908_repesin7
1908_repesin8

Kdo nedriftuje na sever, zevluje do podzemí

1908-20 Nové hrady

25. 8. 2019

Právě v Zevlově mlýně v Nových Hradech oslavili místním dobrým pivem Včelaři své 20. vystoupení. A to jako předpředbzučníci dávné legendy PPU, z níž je dnes sice již jen stín někdejší velikosti, ale i tak nám bylo velkou ctí. A jelikož zdejší mlýnské pivo není úplně nejslabší a teplé léto vrcholilo, podrobný raport z akce od nás tentokráte nečekejte. Zkrátka a dobře, naše tělesná skutečnost se proťala se slovy klasika Egona Bondyho, která toho večera (možná) též zazněla z pódia:
„Když je dnes člověku padesát / může jít se sklerózou klidně spát”

Uáaae… Tak dobrou!

Externí foto © Bohumír Langmaier (4–5) a Milan Kudláček (3).

1908_nh1
1908_nh2
1908_nh3
1908_nh4
1908_nh5
1908_nh6
1908_nh7
1908_nh8

Nyuki? Nyuki! Kambi? Kambi. UBU? UBU! Furaha!

1907-19 UBU camp

29. 7. 2019

Zatopený lom nedaleko Mrákova na Domažlicku se stal dějištěm našeho 19. vystoupení. Po cestě jsme měli velice příjemný gastronomický zážitek v pivovaru Bezděkov u Klatov, kde kromě výtečného vlastního piva značky Grizzly, Grizzlice a Medvěd i velmi dobře vaří. A mimochodem, je-li řeč o pivu, nelze nezmínit nedaleký Kout na Šumavě. Samotný pivovar měl sice zavřeno, ale v nedaleké hospodě jsme se zásobili kouteckou desítkou a dvanáctkou bez problémů. A nelitovali jsme.
Místo festivalu UBU Camp je zvoleno dokonale, kromě různých uměleckých artefaktů, coby pozůstatků různých sochařských sympozií, které zde proběhly v minulosti, je zde např. i unikátní statický batyskaf, odkud mohou dospělí i dětští návštěvnící pozorovat rybí osazenstvo vodního lomu. Kromě jesteterů a pár okounů nás během našeho pobytu v podvodní pozorovatelně vyděsil potápěč, jenž se zničehonic s hlasitým bouchnutím zjevil za oknem v osvíceném pološeru a jak se později ukázalo, neučinil tak o své vůli – poslal ho tam na nás vtipálek Břegg.

Na nás připadla zajímavá scéna v geodómu. Po skončení zkoušky jsme měli téměř povznesený pocit, že koncert bude zvukově poloakustický, jemný a vyvážený, ale zvukař, z něhož se později vyklubal bubeník Kabaretu Kajbar, skvěle nastavený výchozí zvuk postupným zesilováním nechtěně rozhoukal, takže s dobrým úmyslem míněná snaha o větší amplifikaci byla příčinou toho, že jemné akustické rezonance zanikly v četných elektroakustických vazbách. No, není každý den posvícení… Abychom byli pozitivní, naprosto dokonale tentokrát vypadalo promítání na vnitřní kupoli geodómu. Tak obrovské plátno jsme doposud nikde neměli a hned tak mít nebudeme.

Druhý večer festivalu byl po tradičně výborném Kabaretu Kajbar přerušen bouřkou s mocnou průtrží mračen a když už se zdálo, že tím UBU Camp skončil, německá kapela Sunlit Pyramid, které předtím nebylo dáno dokončit své vystoupení, se s podporou předchozích vystupujících znovu rozvlnila noční ticho a zaznělo tak to, co bylo opravdovýcm vrcholem celé akce. Díky za pěknou akci!

Použitá slovíčka:
nyuki = včely
furaha = radost
kemp = kambi

1907_lomecek_ubu1
1907_lomecek_ubu2
1907_lomecek_ubu3
1907_lomecek_ubu4
1907_lomecek_ubu5
1907_lomecek_ubu6
1907_lomecek_ubu7
1907_lomecek_ubu8
1907_lomecek_ubu9
1907_lomecek_ubu10
1907_lomecek_ubu11
1907_lomecek_ubu12
1907_lomecek_ubu13
1907_lomecek_ubu14
1907_lomecek_ubu15
1907_lomecek_ubu16
1907_lomecek_ubu17
1907_lomecek_ubu18
1907_lomecek_ubu19
1907_lomecek_ubu20
1907_lomecek_ubu21
1907_lomecek_ubu22
1907_lomecek_ubu23
1907_lomecek_ubu24

O symbiotickém soužití včel a krtků aneb Co se od Karla Linného nedozvíte

1906-18 Dvorec

26. 6. 2019

Těsně před dosažením včelařské legální, koncertní plnoletosti, tedy před 18. vystoupením, které se událo na známém místě v jihočeské krajině pod Helfenburkem, se otevřela nebeská stavidla a vodní přívaly zalily Art-Dvorec u Dubu i s přilehlými obcemi. A v tu samou chvíli se pod bezpečnou střechou stodoly s pomocí mechanických krtků. jejichž markantní úbytek se tentokrát zastavil na čísle 4, otevíraly psychické bariéry a stodolou radostně duněly salvy očistného smíchu. Výtvarně, obsahově i zvukově výbušné představení, které boří, zkoumá a znovu a jinak sestavuje opory, kterými se z pohodlnosti, zvyku a rutiny nevědomky obklopujeme a které nám zabraňují vidět a vnímat to podstatné. Jedním slovem – nádhera!

Jako prvek překvapení a zároveň jako poctu MÚMK jsme si tentokrát připravili jejich legendární píseň „Ukajda, ukajda”, která se však osudovým řízením toho podvečera ocitla ze strany kapely v lokální klatbě. Chvíli jsme váhali, zda se přidržet původního plánu, protože jsme si nechtěli pohněvat živelnou mechanickou sílu, s níž si ani při jejím markantním úbytku není radno zahrávat. Ale „Ukajda, ukajda”, proměněná v našem podání na doslova a do písmene pochodovou, již zvučela dvorem Art-Dvorce a blížila se jako dávné beranidlo k otevřeným vratům stodoly.
A pak už se z česna sypala okřídlená dávka obvyklých i neobvyklých bzučivých kousků, kterou jsme kvůli pokročilé hodině raději o pár písní zkrátili a rozloučili se obnovenou premiérou skladby „Svět” se zbrusu novým videem. Novým videem se oděla rovněž nedávná „Nemáme slova”, kterou Zbjöh před měsícem ve Velbloudu v alzheimerovském návalu tak drasticky sémanticky okleštil. Publikum bylo po předchozím zákroku mechanických krtků a BBP - podzemní orchestr otevřené a kontaktní, takže jsme museli místy improvizovat a namísto patřičného textu za jízdy zpěvem odpovídat na položené dotazy a postřehy. ;-)

Kvůli technickým obtížím s konektory kabelů promítačky jsme tentokrát nebyli schopni zapojit a umístit záznamové zařízení, takže toto vystoupení zůstane navždy jen jako jemná rezonance mezi zdmi Steinerovic statku a v paměti přítomných sledujících. A je to tak dobře, protože právě genius loci tohoto místa a energie jeho majitelů a jeho kulturních pachtýřů na nás bude vždy působit jako zpěv sirén na uši Odysseovy. Jsme moc rádi, že jsme mohli být součástí již 3. ročníku „Snu noci předsvatojánské”.

Nádavkem jsme se toho večera k naší úlevě také přímo od pramene dozvěděli, že nám milý a blízký Sýček navzdory zprávám, které se k nám dostaly, ještě svůj psychokrautrock nedohoukal a že jen nabírá síly k letu novým směrem.

Takže díky za krásnou akci a s nadějí a radostí vstříc dalším dobrofružstvím!

Externí foto © Bohumír Langmaier (13–16; fotogalerie akce zde), Martina Benešová (17–19), Milan Kudláček (20) a Florián Pešek (21–24).

MÚMK :: Buky buky (Líp se holím)

Živě v Art-Dvorec, 22. 6. 2019.
Video © Bohumír Langmaier, 2019

MÚMK :: (Píseň pro všechny)

Živě v Art-Dvorec, 22. 6. 2019.
Video © Bohumír Langmaier, 2019

1906_dvorec1
1906_dvorec2
1906_dvorec3
1906_dvorec4
1906_dvorec5
1906_dvorec6
1906_dvorec7
1906_dvorec8
1906_dvorec9
1906_dvorec10
1906_dvorec11
1906_dvorec12
1906_dvorec_bl1
1906_dvorec_bl2
1906_dvorec_bl3
1906_dvorec_bl4
1906_dvorec_mb1
1906_dvorec_mb2
1906_dvorec_mb3
1906_dvorec_mk1
1906_dvorec_fp1
1906_dvorec_fp2
1906_dvorec_fp3
1906_dvorec_fp4

Dárek, který ho kdy nejvíce překvapil, byl život

rh

2. 6. 2019

Romek Hanzlík včera odešel z tohoto světa. Ale umírá jen ten, kdo dál nežije ve vzpomínkách. A těch na Tebe, Romku, máme spousty! A navíc nám tu po Tobě zůstaly Tvoje krásné fotky, skvělé kapely a muzikanti, nad kterými jsi držel promo křídla a filmy a projekty, které sis vydupal ze země. Díky…
Kdo Romka znáte, zavzpomínejte s námi.
Nekrolog Ivana Hartmana.

Sovy? Kdepak. Ve Velbloudu byly jen včely a UFO

1905-17 Velbloud

25. 5. 2019

Na 17. vystoupení, které zarezonovalo českobudějovickým klubem Velbloud v rámci Majálesu, se odehrálo hned několik drobných premiér – vezměme je jednu po druhé:
– poprvé byly všechny naše nástroje z dílny FOÜSTWERK konečně po letech osazeny vlastními nástrojovými mikrofony 
– další novinkou a současně naším novým pomocníkem na zkoušky, koncerty i polní nahrávky je záznamový set Shure MV88+ 
– fotografie a videozáznam prokázaly, že koncert si přiletěly poslechnout hned dvě posádky létajících talířů, mimo objektiv kamery dovedně maskované za osvětlovací lampy 
– v písni „Nemáme slova” nám (tedy hlavně Zbjöhovi) opravdu došla slova
– dřív než si to kdo mohl uvědomit, podlehl Foüst celkově rozverné atmosféře a poprvé (ne)směle propašoval do textu „Dřiv než” drobnou vulgaritu
– a konečně zazněla obnovená premiéra „Obešel já Pelhřimov” s videem, jejíž plánovanou premiéru v Jamném odložil nenadalý blackout 

Nálada byla uvolněná, několik divaček hned v několika písních vypomáhalo se zpěvem a celkově se zdálo, že potěšení z vystoupení nebylo jen na naší straně. Děkujeme všem příchozím a doufáme, že jsme jim alespoň trochu zvedli náladu. ;-)

Moc málo

Živě v klubu Velbloud, 23. 5. 2019.
© Ďäblovi včelaři, 2019

Obešel já Pelhřimov

Živě v klubu Velbloud, 23. 5. 2019.
© Ďäblovi včelaři, 2019

1905_2_cb_velbloud1
1905_2_cb_velbloud2
1905_2_cb_velbloud3
1905_2_cb_velbloud4
1905_2_cb_velbloud5
1905_2_cb_velbloud6
1905_2_cb_velbloud7
1905_2_cb_velbloud8

Skrytá pocta Tomu, kdo se ukryl a nikdo jej nehledá

1905-16 Jamné

13. 5. 2019

Na své 16. vystoupení jsme se velmi těšili! A to zejména kvůli lákavé představě stanout na stejném pódiu s mistrem slova a obrazu, jehož smělé verše, hudebně sémantické či výtvarné výboje zůstanou již navždy rozprostraněné daleko za mantinely obecně uznávaného. Takže ta nečekaná a smutná zpráva, že Radomil Uhlíř, urputný tkadlec ohněstrůjné imaginace, odešel z tohoto světa, nás zasáhla dvojnásob. Tak jsme se na něj během sobotního undergroundového setkání všichni aktivně snažili alespoň vzpomínat.

Byla to již druhá akce po sobě, která chvílemi fungovala jako stroj času do dávno zešedlých ostrůvků polozapomenuté pospolitosti, do krajiny, která najednou byla zpět a zářící v jasnými barvami. My Včelaři si tento večer budeme dobře pamatovat jako den, kdy jsme poprvé prošli pódiovým křtem ohněm. Uprostřed předposlední skladby totiž vypadla elektrika v celé budově. Cvak. Ticho, tma. Vteřina jako věčnost. A tu se nám na pomoc zjevil povědomý, zavalitý, improvizační duch, který do sloky skladby „Moc / málo”, jež začíná zvoláním „co se stalo?”, vpletl mutaci o chybějící elektřině a za doprovodu veselého smíchu publika jsme pokračovali doslova a do písmene unplugged. Inu, stará, dobrá, akustická hra (a zvláště ta rezonanční) má v dnešním energeticky nestabilním světě své nesporné výhody. ;-)

Tím však ještě večer divů nebyl u konce. MCH band přivedl celý sál do jakéhosi dávného obývacího pokoje v závětrném bezčasí, kde se člověk na hudbu může položit a protahovat se na ní. A hluboký, melancholický ponor žádal energizující protipól, očistnou živelnou koupel, jíž publiku na samý závěr udělili Eč. Uprostřed jejich vystoupení Foüst doručil zpívajícímu kapelníkovi Vítkovi text legendární „Obešel já Pelhřimov”, jejíž zbrusu nové video nám výše zmíněná momentální nepřítomnost elektřiny neumožnila provést. A opět zasáhla neviditelná, bachratá silueta dea ex-improvisatio a Eč suverénně a bez přípravy vyšili tuto dávnou včelařskou poctu ve svém svérázném pojetí a Včelařům tak reverzně nadělili první cover verzi.

Vydařený večer, který potvrdil to, co již dobře víme – že dokud neuletí včely, není důvod si zoufat! ;-)

Externí foto © Milan Kudláček (5–6) a Bohumír Langmaier (9–16; fotogalerie akce zde).

Radomil Uhlíř :: Ženské komody

Pásmo autorské poezie v rámci cyklu „Smělé verše”. Hudba Kvartet doktora Konopného. Režie Tomáš Vorel. ČT 1993.

Radomil Uhlíř :: Operní zpěvačka

Skeč v rámci cyklu „Na stojáka”. HBO 2010.

Nebudu

Živě v Jamném, 11. května 2019.
© Ďäblovi včelaři, 2019
Video © Bohumír Langmaier, 2019

Eč :: Obešel já Pelhřimov

Živě v Jamném, 11. května 2019.
© Eč, 2019

1905_1_jamne1
1905_1_jamne2
1905_1_jamne3
1905_1_jamne4
1905_1_jamne5
1905_1_jamne6
1905_1_jamne7
1905_1_jamne8
1905_1_jamne9
1905_1_jamne10
1905_1_jamne11
1905_1_jamne12
1905_1_jamne13
1905_1_jamne14
1905_1_jamne15
1905_1_jamne16
1905_1_jamne17
1905_1_jamne18
1905_1_jamne19
1905_1_jamne20

Zešílet v divočině? Není třeba. Rezonanční lidová hudba občerstvuje duši

1902-15 Stoegrovka

17. 2. 2019

Patnácté vystoupení se odehrálo na tak vizuálně i atmosférou úžasném místě, že byl následně velký problém k tomuto webovému zápisu vybrat jen čtyřicet fotosnímků. Tentokrát se nám toho sešlo mnoho.

U samorostů Franty a Ondřeje Klišíkových se zastavil čas a my jsme byli lokalitou i návštěvníky doslova uneseni, což se mj. projevilo tak, že po delší době zařazený „Bzuk a ťuk” se během produkce doslova vymkl naší kontrole a vybuchl svobodně jako gejzír. A zvláštních věcí se tam dělo více – jak můžete vidět na fotografii č. 16, Břeggovi se podařilo zachytit nenadálé zjevení černého ducha Yandy P-42, který se zrovna vyšel z nástroje vyvenčit. Náš nástrojář Foüst má evidentně schopnosti, přesahující naše předchozí představy o něm (a to nebyly nikterak přízemní…).

Skvělá akce, prodchnutá nečím, co si uchováváme třeba ve vzpomínkách z dětství. V takových těch slastně mrazivých záchvěvech, které nenesou žádnou konkrétní situaci, ale spíše jen takový zvláštní závan nálady, vůně či prchavého stavu, který se dnes už v našich životech téměř nevyskytuje, protože jsme jej zazdili masivním překryvem mechanické rutiny a zaběhlé všednosti.
Díky všem, kdo tam také byli, za ty okamžiky!!!

Externí foto © Ivana Řandová (21–24);  Josef Maria Pecka (25–32). a Milan Kudláček (33–40).

1902_stoegr_br1
1902_stoegr_br2
1902_stoegr_br3
1902_stoegr_br4
1902_stoegr_br5
1902_stoegr_br6
1902_stoegr_br7
1902_stoegr_br8
1902_stoegr_br9
1902_stoegr_br10
1902_stoegr_br11
1902_stoegr_br12
1902_stoegr_br13
1902_stoegr_br14
1902_stoegr_br15
1902_stoegr_br16
1902_stoegr_br17
1902_stoegr_br18
1902_stoegr_br19
1902_stoegr_br20
1902_stoegr_ir1
1902_stoegr_ir2
1902_stoegr_ir3
1902_stoegr_ir4
1902_stoegr_jmp1
1902_stoegr_jmp2
1902_stoegr_jmp3
1902_stoegr_jmp4
1902_stoegr_jmp5
1902_stoegr_jmp6
1902_stoegr_jmp7
1902_stoegr_jmp8
1902_stoegr_mk1
1902_stoegr_mk2
1902_stoegr_mk3
1902_stoegr_mk4
1902_stoegr_mk5
1902_stoegr_mk6
1902_stoegr_mk7
1902_stoegr_mk8

My way or highway! 
A co když je „highway” zároveň i „my way”?

1901-14 CB Highway

27. 1. 2019

Dvě tváře podzemí. Na 14. koncertu a zároveň naší premiéře v budějovickém klubu Highway 61 nám připadl odpovědný a důležitý úkol – dobře naladit publikum před následujícími The Rozladěn. Premiéra hned tří nových skladeb. Není to ani moc ani málo.

Plakát z dílny dvorního studia Harpuna.com, který byl vyvěšen na pánských záchodcích, v průběhu večera odcizil Vladimír Tomeček a srolovaný si jej vsunul za krkem pod bundu jako včelařský nindža svou papírovou katanu. Vyprovoďme jej pozdravem „Otakani rei!” ;-)

Externí foto © Bohumír Langmaier (5–12; fotogalerie akce zde) a Ivana Řandová (13–16).

1901_cb_highway1
1901_cb_highway2
1901_cb_highway3
1901_cb_highway4
1901_cb_highway5
1901_cb_highway6
1901_cb_highway7
1901_cb_highway8
1901_cb_highway9
1901_cb_highway10
1901_cb_highway11
1901_cb_highway12
1901_cb_highway13
1901_cb_highway14
1901_cb_highway15
1901_cb_highway16

Někdo to rád s korkem

1811-13 Praha GBH

27. 11. 2018

Říká se, že třináctka je nešťastné číslo. V případě včelařů se to takhle přímo nedá říci, i když, jak se dočtete dále, nebylo to tak docela bez efektu. Právě třinácté vystoupení DV bylo vsazeno do pro nás velmi nezvyklého místa i prostředí – „Pijetního aktu” Odborového svazu pražských milionářů v opulentních prostorách Grand hotelu Bohemia v Praze.

Velký příznivec rezonanční lidové hudby – mistr Převozník pražský, si vyvolil naše těleso jako popůlnoční „barokní kontrapunkt” na večeru, koncipovaném jako prohibiční oslava z amerických 30. let minulého století (a ano, bylo i vyvrcholení v podobě samopalníka, kropícího za ohlušujícího rachotu strop sálu replikou thompsonu z obřího dortu). Kromě přirozené zvědavosti nás k účasti ponoukla i participace slovutného přítele MC Tykeff, který celou akci nejen precizně ozvučil, ale ještě výrazně přispěl ke zvratu v krajně nepříznivé nutriční křivce večera. Ale nepředbíhejme.

Dress code v takovém podniku je jasně daný a tak kapelní zbrojíř a výstrojář Foüst opatřil decentní motýlky, které pro tuto vzácnou chvíli vkusně ozdobily náš jinak prostý, bílý, včelařský šat. Avšak energie čísla 13 pomalu začala proudit zákulisím a před naším, na velmi pokročilou hodinu načasovaným vystoupením, se vynořilo hned několikero svízelů, z nichž jeden přerostl do trýznivé strázně.

Předně – nejsouce vybaveni smokingem, omezil se náš pobyt po dlouhých pět hodin na maličký prostor malé lóže nad pódiem (což bylo naše štěstí – kolegové z kapely, která dorazila až v průběhu večera, měli zázemí na WC, které museli opustit vždy, když někdo potřeboval) a jen opatrně a vzácně jsme si troufli tu a tam plaše nahlédnout škvírou mezi zataženou plentou na dění dole v sále. Čas se toho večera vlekl snad 10x pomaleji než jindy.

Hlavním (a na milionářském věčírku z naší strany zcela nečekaným) zádrhelem se však stal fatální nedostatek tekutin a poživatin v sektoru zázemí účinkujících umělců, způsobený logistickou chybou. Zatímco dole na pódiu hrající kapela byla doslova zalévána četnými přípitky (což se nakonec projevilo na nepříliš lineárním směru odcházejících muzikantů), horní zákulisní rezerva o cca 30 lidech byla na suchu. Takže za cinkotu příborů ze sálu, jenž po nekonečné desítky minut provázel všechny tři chody, jsme s vyschlým patrem a kručícím žaludkem zaháněli obrazy, které nám servírovala naše představivost v kombinaci se zostřenými smysly. Když bylo nejhůře, odplížil se Zbjöh do vedlejší lóže, která zůstala neobsazená hosty a skryt před bystrými zraky stojících číšníků vespodu v sále, po čtyřech odnesl pár banketek a karafu vody. Hned bylo veseleji.
Náš přítel MC Tykeff se posléze dole na scéně zmínil o panující tíživé situaci, takže v momentě, kdy už jsme se měli začít chystat na představení, nás číšníci obestavěli tácy s jídlem a karafami s vodou. Ovšem to už byl čas jen na pár rychlých doušků a soust a přesun dolů k jevišti.

Vlastní koncert nebyl vysloveně nepodařený, ovšem zásluhou pokročilé hodiny a postupného útlumu energie nemnoha zbylých hostů, vyzněl tak trochu do ztacena. Když jsme se po představení vrátili do lóže, tácy už byly zásluhou přičinlivé obsluhy zase na cestě zpět do kuchyně. Ale spolu s Wabi Daňkem jsme si řekli nevadí a vyrazili zpět na jih.

Takže tímto slyšte naši dobrou radu – budete-li někdy pozváni na nějaký milionářský večírek, nezapomeňte se předtím pro jistotu doma dobře najíst a napít… ;-)

1811_praha_ghb1
1811_praha_ghb2
1811_praha_ghb3
1811_praha_ghb4
1811_praha_ghb5
1811_praha_ghb6
1811_praha_ghb7
1811_praha_ghb8
1811_praha_ghb9
1811_praha_ghb10
1811_praha_ghb11
1811_praha_ghb12
1811_praha_ghb13
1811_praha_ghb14
1811_praha_ghb15
1811_praha_ghb16
1811_praha_ghb17
1811_praha_ghb18
1811_praha_ghb19
1811_praha_ghb20
1811_praha_ghb21
1811_praha_ghb22
1811_praha_ghb23
1811_praha_ghb24
1811_praha_ghb25
1811_praha_ghb26
1811_praha_ghb27
1811_praha_ghb28
1811_praha_ghb29
1811_praha_ghb30
1811_praha_ghb31
1811_praha_ghb32

Jak se trénují včely na konopí? Přece povelem “Fly high!” ;-)

2. 11. 2018

Dnešní dušičkový příspěvek je opravdu nevšední. Francouzský včelař Nicolas trainerbees (mohli bychom přeložit jako Mikuláš včelocvik) údajně naučil včely opylovat canabis. Takto vycvičeným včelám říká „canna-bees“ a jejich med nazývá „cannahoney“. Mnozí včelaři na síti jeho smělé tvrzení rozporují jako nesmysl; v každém případě je to však velmi zajímavá představa.

„Cannahoney“ má dle včelaře Nicolase „docela květinové” aroma s reminiscencí čerstvých bylin a barvu, která kolísá dle druhu konopí – v rozmezí od světle zelené ke světle žluté.
Na včely, které produkují „frutomed“, canabinoidy údajně neúčinkují, protože včelí nervový systém není schopen na jejich účinky reagovat.
Co je však podstatné – jak správně podotkl MC Tykeff – mnohé staré, neškodné písně teď dostávají zcela nový, veskrze psychedelický význam. Namátkou třeba:

„Ty můj kvítku medový
to se nikdo nedoví“

...

...budu svojí písní tklivou,
lákat včelu meduchtivou...
Ten med, který z tvého jména vysaje,
na medařské soutěži to vyhraje.
Dej mi předem pusu vzhledem
k tomu, že se stane medem...


...

„Ručku svou podej mi, ještě mě obejmi, už víc Tě v náruč svou, nebudu brát,
ještě dnes naposled, slaďounké jako med ústa Tvá zulíbám, na tisíckrát.“

...

A půjdeme-li v této představě ještě dál, dost možná bychom se mohli dopátrat toho, že známý opus bratří Mrštíků došel postupem času barbarsky morbidní dezinterpretace.
Dle Mikuláše včelocvika totiž původně Maryša dala Vávrovi do kafe med, čímž se z oblasti syrového sociálního hororu dostáváme do elektrizující atmosféry partnerského souladu, láskyplné tolerance a kosmické harmonie.
A tam zůstaňme. ;-)

Canna-bees

zdroj: fb stránka Avantgardens (opětovné díky MC na upozornění)



Uležel já včelí med

5. 10. 2018

Pouhých pět
světelných
dlouhých let
to není med
na to vem jed…" 
________________
Zdeněk Rytíř


Tak si nejprve shrňme co všechno se stalo před 5 lety:
● Barack Obama se stal podruhé prezidentem Spojených států
● Apple představil telefon iPhone 5S s odemykáním otiskem prstu
● v globálních kinech válcovaly publikum filmy „Iron Man 3“ a „Já padouch 2“
● princ William a vévodkyně Kate přivítali na svět svého prvního potomka, prince Jiřího
● jeden z nejznámějších živoucích produktů plastické chirurgie, jménem Kim Kardashian, porodil dítě jménem Severozápad
● Miloš Zeman i toho roku mnohokrát vyprávěl svůj oblíbený vtip o tom, jak Klaus, Zeman a Claudia Schiffer přijdou do pekla a jak je satanáš děsivě rafinovaně potrestá.

A přesně v takhle nastaveném světě měli Ďäblovi včelaři v den, kdy se narodili např. Tekumseh, Václav Havel, Steve Jobs, či Kate Winslet, své první vystoupení v Křenovicích. ;-) 

Dnes je to přesně 5 let, co jsme poprvé přes síťku kukly spatřili tu bájnou, ultrafialovou tmu ramp. A tento článek je o to radostnější, že včera se stal malý zázrak. V počítači naší fotografky Zu jsme našli dokumentární obrazové materiály, které jsme považovali za nadobro ztracené. Níže se spolu s námi tedy můžete pobavit atmosférou a provedením tehdejšího vystoupení (například Zbjöh tehdy po cimrmanovsku experimentálně naživo zjistil, že v bílých rukavičkách opravdu iPod ovládat nelze). Obejděme těch roků pět a vstupme znovu do onoho sálu v onom čase. A vězme toto: ze záznamu může snadno nejen nečtenář Ladislava Klímy, ale i nečtenář Nosovova "Neználka ve Slunečním městě" získat představu o tom, kdože byli ti „větroplaši“ a co je to „větrofonická hudba“ ;-) Fotografie události a dvě další videa jsou k vidění v prvním zápisu tohoto bzučivého blogu.

A co závěrem k tomuto malému jubileu? Přejeme sobě i našim věrným posluchačům, ať to ještě dlouho vrže a skřípe. ;-)

(beze slov)

Živě v Křenovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Obešel já Pelhřimov

Živě v Křenovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Med a pyl

1. 10. 2018

A jaký dárek k narozeninám jste dostali vy? ;-)

1810_med_a_pyl_1
1810_med_a_pyl_2

Včely letěly krásně / Die Bienen flogen schön

30. 9. 2018

Včely jako atribut pokoje a míru v krajině a jako připomínka doby soužití a porozumění. Doby, která je dnes ztracená a z níž jsme se ještě ani po mnoha desetiletích nevzpamatovali. Svůj podíl na zničení národnostní vzájemnosti stále ještě nedokážeme reflektovat, natož se s ním smířit a vyrovnat.

www.vcelyletelykrasne.cz

Film je možné shlédnout na webu ČT.

1810_vcely_letely_krasne

Včelařům se včela ve hru vplétá

1807-12 Dobšice

15. 7. 2018

Spojení Dobšice a Jeřábův statek začíná již být samo o sobě legendou. A když se 14. 7. navíc těsně před nástupem včelařů objevila na pódiu u kabelů včela (kterou jsme vzápětí šetrně přenesli mimo pódium, aby mohla v úlu později podat ostatním zprávu), bylo nad slunce jasnější, že 12. včelařský koncert nebude tuctový.
Dobrý zvuk přináší dobrou náladu a tohle byl již třetí koncert v řadě, kde zvukař byl hoden toho jména. Břegg navíc od minule umně a citlivě upgradoval medovinové želé, takže na tácku po něm záhy zbyly jen stínové doklady jeho předešlé existence.

A my se mohli vydat do mlhy na zpáteční cestu s hřejivým pocitem dobře odvedeného díla.

1807_dobsice1
1807_dobsice2
1807_dobsice3
1807_dobsice4
1807_dobsice5
1807_dobsice6
1807_dobsice7
1807_dobsice8

Narozeniny ve verších šumavských bardů aneb Když namísto múzy líbá můra

1806-11 Dvorec

25. 6. 2018

Hned druhý den po Kamenné žábě (a přesně týden po Ostopovicích) – 22. 6., jsme se vydali na své 11. veřejné vystoupení do vísky Dvorec mezi Dubem u Prachatic a Strunkovicemi nad Blanicí. Kombinovaná narozeninová oslava ve statku, u jehož majitele se výtvarné nadání snoubí s tvůrčím psaním, byla velmi vydařená a to i díky dokonalému zvuku, o nějž se postaral Brody, dramaturg dnes již bohužel neexistujícího centra pošumavské kultury v Náhořanech u Čkyně. Ten večer jsme si opravdu užili!

Externí foto © Ivana Řandová (3–10); Karel Matějka (11–17) a Josef Maria Pecka (18–21).

1806_dvorec1
1806_dvorec2
1806_dvorec6_ir1
1806_dvorec6_ir2
1806_dvorec6_ir3
1806_dvorec6_ir4
1806_dvorec6_ir5
1806_dvorec6_ir6
1806_dvorec6_ir7
1806_dvorec6_ir8
1806_dvorec7_km1
1806_dvorec7_km2
1806_dvorec7_km3
1806_dvorec7_km4
1806_dvorec7_km5
1806_dvorec7_km6
1806_dvorec7_km7
1806_dvorec8_pp1
1806_dvorec8_pp2
1806_dvorec8_pp3
1806_dvorec8_pp4
1806_dvorec3
1806_dvorec4
1806_dvorec5

Včelaření pár centimetrů od konce světa

1806-10 CB Žába

24. 6. 2018

Naše 10. vystoupení bylo 21. 6. na místě, kde se realita protíná s fatalitou. Kulturní prostor Pod kamennou žábou má jméno podle kamenného artefaktu pod okapem budějovického kostela Obětování Panny Marie v objektu dominikánského konventu. Přičemž lokálně známou pověst, spojenou s koncem světa, který nastane až kamenná žába dosáhne střechy, jistě není třeba podrobněji rozvádět.

A počasí nám poprvé nepřálo. Dva živly (jmenovitě vítr a voda, aby si nemyslely, že jsme se jich zalekli) útočily na narychlo zakapotovanou scénu všemi skulinami a významně se podílely na redukovaném počtu návštěvníků. Tedy alespoň my si tím vysvětlujeme to, co by se eufemicky dalo nazvat nepříliš hojnou účastí ;-)

Externí foto © Pavel Sam Chrastil (4).

1806_zaba1
1806_zaba2
1806_zaba3
1806_zaba4

Hitlerova dálnice? Jawohl, Krákor, Ostopovice.

1806-09 Ostopovice

20. 6. 2018

Sice vás patrně začínáme trochu zahlcovat fotografiemi, ale 9. veřejné vystoupení na 20. ročníku potulného festivalu Krákor je vizuálně velmi fotogenické. Blok nedostavěné, extrateritoriální dálnice Vídeň–Wroclav, jejíž stavba byla dokonce zahrnuta již v textu Mnichovského diktátu, je totiž místo, které stojí za to vidět. Zvláště v době, kdy je zde i co slyšet. Z napůl odtěženého Urbanova kopce, jenž se tyčí nad dějištěm festivalu a přišel o svou hmotu právě kvůli nedokončené výstavbě dálničního mostu, je totiž rozhled doslova jako Brno a ten den se zde po stovkách rojili běloskvrnáči pampeliškoví. Ale pokud je někde potkáte tak pozor, neolizovat – jsou jedovatí!

U tunelové scény jsme si časně odpoledne vyložili věci a jak můžete vidět níže, z vyvěšených včelařských obleků neplánovaně vznikla podoba rytíře smutné postavy i s Rosinantou. V tunelu pak došlo k zajímavému akustickému jevu – oč zvukaři ubrali na dynamice bicích a podkladů, o to více podpořil na mikrofonech vokály vítr a tak se hned několik z našich skladeb v to odpoledne proměnilo v solidní vokální spirituály (pro nevěřící Tomáše máme k dispozici záznam ;-).

V podvečer nás na malé scéně ve stanu ještě stačilo uhranout houkání českobudějovické kapely Sýček a po půlnoci se bludný kořen kdesi mezi Třebíčí a Novou Říší postaral o to, že jsme zpět do včelína dorazili až téměř před úsvitem. Ale stálo to za to.

Externí foto © Milan Kudláček (9–12).

1806_krakor1
1806_krakor2
1806_krakor3
1806_krakor4
1806_krakor5
1806_krakor6
1806_krakor7
1806_krakor8
1806_krakor9
1806_krakor10
1806_krakor11
1806_krakor12
1806_krakor13
1806_krakor14
1806_krakor15
1806_krakor16
1806_krakor17
1806_krakor18
1806_krakor19
1806_krakor20

Androši, androši, androši, oho!
P.S.: želé jedlé máme!

1804-08 CB Fabrika

22. 4. 2018

Sobota, 21. 4., osvědčená budějovicka MC Fabrika a naše 8. veřejné vystoupení, tentokrát jako první v linii 1. Fabrika androš festu. A aby těch premiér nebylo málo, přichystali jsme si pro posluchače rezonanční cukrátko. Je vyrobeno z medoviny a rezonuje poté, co je vstřebáno žaludečními šťávami. Někteří se sice zprvu zdráhali, ale jen co ochutnali, ostych je ihned přešel.

1804_fabrika1
1804_fabrika2
1804_fabrika3
1804_fabrika4
1804_fabrika5
1804_fabrika6
1804_fabrika7
1804_fabrika8
1804_fabrika9
1804_fabrika10
1804_fabrika11
1804_fabrika12

Včelařský bionýr aneb Tvorba syntetické hudby s pomocí vlastních včelstev

24. 1. 2018

Bioni Samp transformuje včelí chování a zvuky do elektronické hudby, s úmyslem napomoci přitáhnout pozornost k ekologickým problémům, které včely ohrožují.

S retro syntezátory si dnes hraje kdekdo, ale včelař Bioni Samp není typický oscilátorový hračička. Nahrává a analyzuje frekvence svých včel, třeba utišující “písně”, které včelí královna cvrliká v úlu a používá je ve svých skladbách. Vytvořil si rámový “skener” úlu ke snímání elektromagnetického smogu a ponořil elektrody do sklenice svého vlastního medu, aby zachytil jeho plný, viskózní svuk.
Hudba Bioniho Sampa (vyslovuje se BEE-own-ee) je abstraktní, s nesourodými zvuky a šumem, ne nepodobná Throbbing Gristle či Nurse With Wound, avšak často rytmická a také taneční, něco jako kdyby se dal Aphex Twin na vychytávání much. Samp, jehož pravé jméno je utajeno, žije v severním Londýně a představuje jakéhosi městského včelího šamana. Dnes padesátiletý umělec je náruživým včelařem již od svých sedmi let a vystupuje v uniformním včelařském obleku.

Samp doufá, že svou hudbou přitáhne pozornost k problému syndromu zhroucení včelstev (colony collapse disorder), nákaze, která vybíjí milióny včelích úlů po celém světě. Každoročně na tuto kombinaci varroázy, klimatické změny a používání pesticidů jako jsou neonikotinoidy, umírají miliardy včel. I když se toto delikátní téma snaží uvádět v širší známost, není ekologickým moralistou.
“Kdybych chodil s plackou Greenpeace a začal vyřvávat o odlesňování planety, lidi by to rychle otrávilo” říká Samp ve videochatu. “Takže jsem přišel s nápadem prezentovat něco, co si nese podprahovou ekologickou zprávu, ovšem předkládanou tak, že to zaujme i geeky a lidi, které zajímá elektronická hudba a počítače.”
Se svými uměleckými a zvukovými instalacemi již procestoval svět. Vystupoval na festivalech, šetrných k životnímu prostředí a uměleckých galeriích na Slovensku, v Polsku, Kanadě, Rakousku a jinde.
“V Británii je včelaření něco jako záliba džentlmenů — nikdo ho nebere tak vážně jako ve střední Evropě,” říká Samp. “Takže třeba v Česku se mnou dělali rozhovor v celostátním médiu a berou mě tam jako důležitého umělce. Jeden člověk, kterého jsem tam potkal mi řekl, že mě zná dokonce i jeho otec, kterému je 80 let.”

Sampova udělátka jsou částečně funkční, částečně symbolická. Například jedno z jeho zařízení má tři oscilátory, které reprezentují hierarchii úlu: jeden pro dělnice, jeden pro trubce a jeden pro královnu. Dalšími z jeho poněkud bizarních, původních nástrojů, jsou například elektronický kuřáček, beeverb, BFX a binaurální včelí rámeček.
Kromě svých původních výtvorů zapojil Samp do vlastních kompozic rovněž numerologii, s pomocí podrobných údajů ze svých včelařských diářů tvoří vstup pro digitální syntezátorové programy jako třeba Max/MSP.
“Lze třeba položit arch milimetrového papíru na dolní vnitřní dno úlu a pak sledovat, kolik varroázových roztočů propadne skrz síto na papír,” vysvětluje Samp. “Zvuky lze tvořit i numericky – používám čísla jako třeba před kolika dny nakladla královna první vajíčka nebo odkdy se v úle objevili trubci. Zadám tato čísla jako vstup a hudba vzniká podle nich.”
Ale opravdový průlom přišel, když Samp objevil, že med lze použít jako rezistor, který omezuje tok elektronů v obvodu, čímž vznikl jeho úlový syntezátor se zvukem jak z jiného světa. Poprvé jej vyzkoušel na propolisu, což je pryskyřice, kterou včely používají ve svých úlech jako lepidlo, ale ten nezněl tak dobře. “Líbila se mi ta myšlenka organického prvku v jinak elektronickém řetězci” říká Samp.

Jako mnoho včelařů, i Samp promlouvá ke svým hmyzím svěřenkyním; v jejich uklidňujícím bzukotu dokonce sám medituje. A navíc má jemně bzučivý britský akcent, který má potenciál u leckoho vyvolat ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response = Autonomní senzorická meridiánová reakce) — u mě tedy rozhodně ano. Samp říká, že každé včelstvo má svou vlastní osobnost, jako třeba pes — jeho včely mohou být náladové když prší a nesnesou kromě něj nikoho jiného.
“Víte, je to úlet, ale včely mají čich jako myslivecký barvíř a znají můj pach,” říká Samp. “Přijde-li někdo jiný a je z něj cítit voda po holení nebo parfém, popadne včely amok a snaží se ho/jí štípnout. Další věc co jim vadí, jsou mobily – když mi zvoní mobil, snaží se mě štípnout do kapsy, kde vyzvání. Frekvence z mobilních telefonů fakt nesnáší.”

O Sampovi vznikl i minidokument ze série BBC 360° – “The Resistane of Honey – Odpor medu”, který byl nominovaný na Nejlepší zážitek z VR sound designu na filmovém festivalu Raindance. Ten film je vlastně takový den ze života včelaře, kde Samp představuje své studio a včelín se třemi včelstvy, který spolunavrhl a postavil.
Na jednom filmovém festivalu dokument odmítli promítnout, což Samp dává do souvislosti se společnostmi, vyrábějícími pesticidy, které festival sponzorovaly. Nechtěl jmenovat ani ten festival, ani ty firmy, ale o pár měsíců později byl jeho film na jiném festivalu opět vyřazen. Po nějaké době zjistil, že onen festival sponzorovaly stejné společnosti na výrobu pesticidů.
“Nechtěli, aby se lidé dozvěděli něco o mně a o mých postojích – jsem proti pesticidům; jsem proti geneticky modifikovaným plodinám… je to taková forma cenzury,” říká Samp. “Když jsem před mnoha a mnoha lety začal včelařit, vůbec mě nenapadlo, že z toho jednou bude téměř politická záležitost.”

Samp se však snaží příliš se tím nezabývat a tvrdí, že ublížené stěžování si na takové poměry by “jim” poskytlo vítězství. Kromě přípravy na další koncertní šňůru má Samp již z 90% hotové nové album, dostal nabídku na vydání “diáře alternativního včelaře” a pracuje na návrhu rotační hexagonální sochy, která emituje magnetické pole, jež vytváří zvuk.
“Pokud by se člověk příliš utápěl v sebelítosti, přestane tvořit a bude přesně tam, kde ho chtějí mít,” říká Samp. “Nejlepší způsob jak na to reagovat, je přijít s něčím novým.”

Sampovu hudbu si můžete poslechnout na Soundcloudu nebo Bandcampu.
___________________________________________________
Článek vyšel 17. 1. 2018 na Motherboard.vice.com (díky za tip, MC!)
Autor: Troy Farah
Foto: Rei Watanabe
Překlad: Zbjöh

1801_bioni_samp

Co zvířátek jenom tu je... a co je tu dobrých lidí... Brno.

1801-07 Brno Paradox

14. 1. 2018

Pátek, 12. 1., divadelní klub Paradox, nedlouho před naším celkově 7. vystoupením, tentokrát v rámci narozeninové přehlídky PIJATICUM MUSICUM. Pan zvukař, neznaje podstatu rezonanční lidové hudby, se sice chvíli obával, zda mu třeba nepřipálíme mikrofon jiskrami z rozbrusky, ovšem po koncertě přišel oznámit, že jak intenzita zvuku, tak zejména obsah a forma jsou pro něho milým překvapením. Děkujeme tímto pořadatelům, všem, kteří přišli a zejména těm, kteří nás na naší premiéře v moravské metropoli podpořili. Prostor, zvuk, publikum i ostatní kapely byly skvělé. Jmenovat se jinak, skoro bychom bývali měli chuť napsat, že to bylo boží… ;-)

1801_paradox_1
1801_paradox_2
1801_paradox_3
1801_paradox_4
1801_paradox_5
1801_paradox_6
1801_paradox_7
1801_paradox_8

Včelařský kalendář 2018

2. 1. 2018

Grafické studio Harpuna pro nás připravilo obrazový kalendář, s podtitulem „včelařův rok v písních a obrazech“. Éterické fotografie našich včelařských maličkostí objektivem Zu Běhounové, jsou doplněny úryvky textů našich slovutných písní (za všechny zmiňme znepokojivé bi-samohláskové haiku z písně Oslí den na červnovém listě), takže by se majiteli kalendáře rozhodně nemělo stát, že by přišel na koncert nepřipraven. ;-)

Formát 44 (v) x 31 (š) cm, černá kovová kroužková vazba, 12 listů + obálka.
Zájemci mohou objednávat e-mailem.

Nuže, bzučenci – vzhůru do nového roku!

k_00
k_01
k_02
k_03
k_04
k_05
k_06
k_07
k_08
k_09
k_10
k_11
k_12

Ďäblovi včelaři na 6. přehlídce málotónické tvorby

1712-06 CB Fabrika

2. 12. 2017 

Měli jsme tu čest být jedním z prvků znovuoživené Přehlídky málotónické tvorby, jež zazněla 2. 12. 2017 v budějovickém MC Fabrika. Zároveň to bylo naše 6. veřejné vystoupení.
Z přehlídky se kvůli nečekaně nízké účasti stala v podstatě esoterická událost pro nemnohé zasvěcené. Aby to těm, co měli chuť přijít, ale nemohli, nebylo líto, část výstupů z přehlídky je možno zhlédnout níže.

zvuk / světlo / čas 

_hráč na manželčiny nervy / bohužel bez nástroje, zato však vždy připraven použít ty vaše...
_lovec zvuků zvonů / spoluautor Hlasů jihočeských zvonů jak ho neznáte
_rušitelé tmy / imbecilní realismus nového milénia? Videoart nesmělého abstraktního konkretismu
_ďáblovi včelaři / rezonanční lidová hudba období pozdní diletance

1712_mt_1
1712_mt_2
1712_mt_3
1712_mt_4
1712_mt_5
1712_mt_6
1712_mt_7
1712_mt_8
1712_mt_9
1712_mt_10
1712_mt_11
1712_mt_12

Trailer

Trailer 6. přehlídky málotónické tvorby 

zvuk :: Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Hráč na manželčiny nervy

Hráč na manželčiny nervy :: Slyšíte to ticho! aneb Znovunavštívení Pavla Dvořáka

video & hlas © Kubjes, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy I

Rušitelé tmy I :: Kam kráčíš světče

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy II

Rušitelé tmy II :: HraNaŘ(ev)

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Rušitelé tmy III

Rušitelé tmy III :: Barbárie

video © Kubjes, 2017
hudba © Zbjoeh, 2017
střih :: Harpuna.com, 2017

Ďäblovi včelaři v Jindřichově Hradci

1710-05 JH

28. 10. 2017

Včerejší atmosféra před naším 5. vystoupením v jindřichohradeckém klubu Lucky Pery. Nástrojové etikety dílny FOÜSTWERK září novotou.

1710_jh1
1710_jh2
1710_jh3
1710_jh4

S bzukotem na prsou

20. 9. 2017

Jasně, nejlepší tričko je bez nápisu, ale mezi námi – teprve v tričku s logem Ďäblových včelařů má člověk naději ochutnat opravdové strdí. ;-)

1709_triko1
1709_triko2

Ďäblovi včelaři v Dobšicích

1707-04 Dobšice

16. 7. 2017

Naše 4. vystoupení v Jeřábově dobšické stodole. Jak je patrné ze snímku č. 3, Jeřábův statek skrývá poklad nevyčíslitelné hodnoty – patrně poslední neotevřené Šumavské bylinné víno na světě, navíc ještě v původní litrové lahvi s plastovým uzávěrem z vimperské Jednoty.

1707_dobsice1
1707_dobsice2
1707_dobsice3
1707_dobsice4
1707_dobsice5
1707_dobsice6
1707_dobsice7
1707_dobsice8

Ďäblovi včelaři mezi Slepicí a Kohoutem

1705-03 Myslivna

29. 5. 2017

Pár momentek z místa našeho 3. vystoupení – na dvoře staré buquoyské myslivny ve Slepičích horách. Náš vzácný přítel MC Tykeff (kapelník skupiny Rudovous) nám zde nadělil tak krásný zvuk, že slzíme dojetím ještě dnes. A to raději pomlčím o tom, že ke zvuku přidal i světlo, aby se tento zápis nestal třasoviskem šťavnatých emocí.

1705_myslivna1
1705_myslivna2
1705_myslivna3
1705_myslivna4
1705_myslivna5
1705_myslivna6

Zde je Fabrika, zde jsem včelařem!
DV se po dlouhých letech malátné zatuchlosti opět volně proletěli nad elektrizujícím pódiem

1701-02 CB Fabrika

22. 1. 2017

Sice to trvalo tři a půl roku, ale 2. veřejné vystoupení se prolomilo ze světa fantazie do každodenní všedi (to není překlep ;-). A tentokrát nejen se zvukem, ale i s obrazem. Hlavní role ve včelařské filmové epopeji se mlčky a bez odmlouvání ujal slavný Vjačeslav Tichonov (ano, ten, kterého většina českých diváků zná ze sovětského propagandistického seriálu 17 zastavení jara) a pranic mu nevadilo, že jeho hereckým partnerem je kreslené štěňátko či závadová mládež z Majora Zemana a že variace na traktoristickou scénu z Neználka ve Slunečním městě měla původně úplně jinou konotaci. A tak se premiérově ozval z reproduktorů charakteristický bzukot a dva amatérští včelaři na plátně mohli svým enigmatickým máváním začít zvát diváky do sálu – první představení pod hlavičkou Ďäblovi včelaři začalo.

Externí foto © Libor Fousek (7–12).

1701_fabrika1
1701_fabrika2
1701_fabrika3
1701_fabrika4
1701_fabrika5
1701_fabrika6
1701_fabrika7
1701_fabrika8
1701_fabrika9
1701_fabrika10
1701_fabrika11
1701_fabrika12

Budliky, budliky! Koncertní medíky jsou tu!

20. 1. 2017

Tak. Máme nazkoušeno a v předvečer našeho 2. vystoupení (na který vyšla anonce v Uších a větru) hlásíme, že dárkové medíky na zítřejší akci jsou obrandovány, polepeny a připraveny.
Konec hlášení.

1701_mediky1
1701_mediky2
1701_mediky3
1701_mediky4

Není zkušebna jako skučebna

28. 11. 2016 

Ano, počítáte dobře. Trvalo to ještě neuvěřitelné dva další roky, než se rozčilený roj nápadů a chuti hrát měl konečně kde usadit. Ovšem Foüst mezitím nelenil a kul železo dokud je žhavé. Vyrobil skvělé nástroje a neodolatelná chuť pokračovat v tvorbě se dostavila vpodstatě okamžitě poté, co jsme si je, vyložené z auta na ztemnělý dvorek, ihned vyzkoušeli.

A pak nás naše budoucí fotografka upozornila na sklep, který nám celé ty roky hledání nečinně dřímal pod nohama. Zbjöhův nejmladší syn jí mimoděk dal jméno – skučebna – a to jí i zůstalo. Po debatě s naším panem domácím jsme mohly v klidu prohlásit, že včelín byl nalezen. Ovšem otázka je, zda by tomu tak bylo i poté, co by se mu naše produkce dostala k uchu… ;-)

Takže zkoušíme a chystáme se po letech zase na koncert!!!
Bzzz!

1611_skucebna1
1611_skucebna2
1611_skucebna3
1611_skucebna4
1611_skucebna5
1611_skucebna6
1611_skucebna7
1611_skucebna8

Uletěly nám včely aneb Včelaři bez včelína

7. 11. 2014 

Měli jsme kapelu, ovšem chybělá nám základní věc, bez které se žádné těleso, které to myslí s hraním vážně, neobejde – zkušebna. Měli jsme pár tipů a jeden jsme jeli obhlédnout. Místo vypadalo slibně a inspirativně (v podzemí se nacházely laguny motorového oleje…), ale k trvale udržitelnému rozvoji hraní a zkoušení to po rychlé rozvaze nebylo.

Nicméně nevzdávali jsme se. Naděje se zatím rozhodně zemřít nechystala.

1411_tovarna1
1411_tovarna2
1411_tovarna3
1411_tovarna4
1411_tovarna5
1411_tovarna6
1411_tovarna7
1411_tovarna8

Zní to jako Rozladěný Neurocabaret a podle iniciátora
tomu říkáme 
Voulez Fous [vú:lé:fú]. Chcete nás?

1310-01 Křenovice

5. 10. 2013

To byl úplný začátek. Telefonický nástin jednorázového vystoupení na chystané kulaté oslavě s dostatečným, několikaměsíčním předstihem. Pak dlouho nic. Pak několik spěšně nahozených zvukových skic na poslední chvíli, 3 zkoušky (první z nich téměř týden před koncertem) a jede se naostro = 1. veřejné vystoupení. Kvůli chybě disku jsme tehdy přišli o videozáznam (na němž byla převážně tma) a pár dokumentárních fotografií.

Kdo by byl tehdy řekl, že to bude mít nějaké další pokračování...

_______
Editováno 4. 10. 2018: Dnes, v předvečer 5. výročí této akce se stal opravdový zázrak – v počítači naší fotografky se našly ztracené fotografie i videozáznam! Máte tedy nyní unikátní příležitost podívat se na tyto pohnuté materiály, které nám samotným byly po tolik let odepřeny. Další dvě videa z té akce jsou v příspěvku k 5letému výročí tohoto památného vystoupení. Ovšem jak všichni víme, oddalované emoce jsou ty nejsilnější, a je již druhořadé, zda se jedná o radost či zklamání ;-) Na poslední z fotografií hraje Lišák, který byl tehdy mimochodem vynikající!

Externí foto © Zu Běhounová (1–12).

Divnej den

Živě v Křenovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

Jsme to my

Živě v Křenovicích,
5. října 2013.
© Ďäblovi včelaři, 2013
video © Zu Běhounová, 2013

1310_krenovice1
1310_krenovice2
1310_krenovice3
1310_krenovice4
1310_krenovice5
1310_krenovice6
1310_krenovice7
1310_krenovice8
1310_krenovice9
1310_krenovice10
1310_krenovice11
1310_krenovice12

© Ďäblovi včelaři 2017–20
web design Harpuna.com