Z včelařského zápisníku

1. 11. 2018

Konečně se nám po několika měsících sociální nepřízně podařilo setkat se opět ve skučebně. A vylíhly se hned tři slibné hudební larvičky, Je to moc nebo málo? Trpěliví posluchači se to již brzy dozví.

V rámci níže uvedeného vřelařova roku hlásíme, že náš listopad je klidný, ve skučebně žádného vetřelce nemáme, tudíž naše bzučení je jemné s sršivé, jako blesk Ámos v hrnci husté medové šťávičky z rozkvetlého máku. (Budiž pochváleny psychedelické večerníčky ;-)

Včelařův rok 11: listopad

Včely vyletují naposledy v tomto roce z úlu na pročišťovací prolety před zimou, aby si vyprázdnily výkalové vaky.

Přes zimu se včely musí nechat v klidu, zbytečně jím neodčerpávat teplo a nenarušovat. Nepokoj dokazují včely hlučným bzučením. Pomocí gumové hadice, která se vstrčí přes česno hlouběji do úlu, se poslouchá jejich hučení. Pokud se hlasitě projevují, pak jím něco vadí a to především vetřelci, jako například myši, rejsci či ptactvo. Úl se nezadělává úplně, ale jen pletivem na česno, aby tam mohl proudit vzduch.

Kdo jsou včelaři?

Včelaři jsou zcela normální a obyčejní lidé jako každý z nás. Jsou mezi nimi nezaměstnaní i podnikatelé, inženýři, doktoři, strojvedoucí, učitelé, politici, kominíci i dobrodruzi.

Chov včel léčí psychicky. Být včelařem znamená cítit se mnohem bohatší, spjatí s přírodou.

intro_1

Kde se vzali, tu se vzali…

Ďäblovi včelaři je trio, jež vzniklo v září 2013 při příležitosti původně jednorázového vystoupení. Včelaři jsou ostřílení undergroundoví harcovníci Břegg, Foüst (oba svého času v Rozladěn) a Zbjöh (Neurocabaret). U zrodu kapely stály Foüstova energie a houževnatost, jež přetavily do reality původní, ryzí sci-fi o společném hudebním projektu. Právě jeho impulsy pozitivně narušily beztíži tvůrčí letargie a vtáhly nás na pulsující a bzučící orbitu.

Své druhé vystoupení jsme nicméně odehráli až po téměř 3 a půl letech od iniciačního koncertu. Další osud tělesa totiž málem ztroskotal na neexistenci vhodné zkušebny, kterou (jak to tak v životě bývá), jsme přitom měli celou dobu doslova přímo pod nohama (sklep). Nakonec však vše dobře dopadlo a tento zčistajasna nabytý poklad naplno ukázal svůj potenciál. Kromě vlastního prostoru ke zkoušení totiž sklepu vděčíme i za fantastické foto a video vizuály.

Originální rezonanční nástrojové solitéry pochází převážně z Foüstovy dílny FOÜSTWERK a kromě unikátního zvuku tvoří též nezaměnitelnou včelařskou ikonu.

intro_2

…Ďäblovi včelaři…?!?

Jména kapel prochází často dlouhým a bolestným obdobím vývoje a to naše je toho pěkným dokladem.

Své první vystoupení jsme odehráli pod spěšně zvoleným jménem Voulez-Fous, jež odkazovalo na pradávný hit nejmenované švédské čtyřky tak esotericky rafinovaně, až to skoro nikdo nepochopil. Ve hře bylo ještě jméno Já jsem to zapomněl (otázka: “Jak se jmenuje vaše kapela?” odpověď: “Já jsem to zapomněl”… atd.)

Po letech nečinnosti ono první jméno přirozeně vyšumělo a přetrvávající bílé pódiové negližé celkem přirozeně volalo po regulerní včelařské konotaci už v samotném názvu. Ďäblovi včelaři mělo být původně jen jedním z mnoha jednorázových jmen. Další byly např. Včelaři středního věku či Včelaři chudobného kraje, ovšem nakonec zvítězila praktičnost stabilního názvu, spolu s metamorfovanou aluzí na metalistickou sémantiku, včetně přehláskové poťouchlosti.

Ovšem uvidíte-li někdy anonci na kapelu Vysokofrekvenční včelaři či dokonce Včelaři boží milosti, vaše předtucha bude nepochybně správná… ;-)

intro_3

Cože? Rezonanční lidová hudba?

Obsah toho, co hrajeme, asi nejlépe vystihuje pojem rezonanční lidová hudba. Formální prvky industriálu železných duší Foüstových nástrojových artefaktů používáme většinou až folkově plaše a jejich transmutovaný zvuk dále mísíme s prastarými lidovými hudebními tradicemi a odlesky progresivních voicebandů.
Svou váhu mají v naší hudbě rovněž prvky dada, repetitivní, neminimalistické úspornosti a vítaným hostem bývají občasné návštěvy momentální improvizace, vzácněji i šťastné náhody.

Interpretace naší tvorby – včelařskou terminologií díla (u zdařilejších věcí), popř. trubčiny (u těch méně zdařilých) se různí. Zatímco jedni řeč navršených symbolů rozklíčovávají způsobem "křídla jako touha, bzukot jako válečný pokřik a žihadlo jako freudiánský klíč k hudebnímu nevědomí”, jiní odvážně hovoří o nevyhnutelném bloudění ve slepé uličce pozdní diletance.

My osobně dáváme přednost synergické definici rezonanční lidová hudba období pozdní diletance.

© Ďäblovi včelaři 2017–18
web design Harpuna.com